Patron vlčat - sv. František z Assisi

Patron vlčat - sv. František

z Assisi

František z Assissi nebyl žádný královský syn, ale jeho otec byl bohatý obchodník z Assissi - to je malé městečko v Itálii. Správně se jmenoval Giacomo, byl ale svýi přáteli zván Francesco, protože jeho matka pocházela z Francie. Francesco znamená Francii.

Mladý František měl jednou zdědit všechno otcovo bohatvstí. František byl velmi vychované dítě, které mělo a smělo všechno. Přirozeně se musel také mnoho učit, koneckonců měl jednou převzít a vést obchod svého otce. Jakožto obchodník s látkami a barvíř musel umět dobře počítat, číst a psát a také spoustu ručních prací.

Mladého Františka vůbec nevzrušovalo to, že děti, které jsou stejně staré jako on, musí chodit do továrny jeho otce a nemají čas hrát si a nemají žádnou možnost naučit se počítat, číst a psát. Shledával to zcela v pořádku - byl přeci bohatý obchodníkův syn a proto byl něco lepšího než maličké postavičky ve službách jeho otce.

A tak František vyrostl a stal se ješitným, sám se sebou spokojeným, pánovitým, svéprávným, bezmyšlenkovým mladým mužem.

Neviděl, jak je většina lidí chudých, jak hladoví a mrznou, jak jsou nemocní a jak brzy umírají. A pokud to viděl, shledával to v pořádku. Shledával také v pořádku, že kněží, biskupové a papežové jsou mocní a bohatí, zdobí se klenoty a činí tak, jako by Kristus nikdy nebyl chudý a pronásledovaný.

Když město Assissi vedlo válku proti sousednímu městu Perugia, bojoval František - jako většina jeho přátel - také. Nebojoval dlouho, neboť brzy padl do zajetí. Tehdy byli zajatci buď hned zabíjeni nebo nabízeni oproti výkupnému. František byl ješitný, nabídl své vykoupení za drahocenné kameny, kůže a látky - jak si jen bohatý muž mohl dovolit. To bylo jeho štěstí - a tak byl po půl roce, který musel strávit v tmavé vlhké kobce, proti vysoké částce od jeho otce vykoupen.

Tento půl rok ale Františka změnil. Byl velmi nemocný a měl zajisté mnoho času přemýšlet o životě.

Bylo mu 24 let (tedy témě tolik jako Alžbětě, když umřela), když přišel zpátky do Assissi. Byl klidný a přemýšlivý a začal se pojednou o chudé ve svém městě zajímat. Jeho otec byl z toho hněvivý, myslel ale, že to je jen následek Františkovy dlouhé nemoci. Přesto měl František pocit, že s ním Ježíš mluvil a že mu dal za úkol svůj život zcela změnit. Měl ale také upozornit kněží, biskupy a papeže na to, že kostely, které mají tolik peněz, by se měly rozdělit s chudými, jak to říkal Ježíš.

Tento úkol bral František zcela vážně. A první co učinil, bylo zřeknutí se svého majetku a svého dědictví. Umíš si určitě představit, jak rozlobený byl jeho otec, když jeho jediný syn přišel s myšlenkou, jeho jmění rozdat, jeho drahé látky, jeho peníze, jeho šperky vyhodit z okna. Umíš si určitě přestavit, jak lidé, kteří stáli pod okny a o tyto poklady bojovali, u toho křičeli a smáli se. Jeho otec byl tak rozlobený - konečně před nedávnem za Františka zaplatitl ohromnou sumu peněz - že ho vykázal z domu.

František byl zklamaný z toho, že jeho otec chce raději zůstat bohatý a tak mu vše, co od něj dostal, vrátil zpět - včetně svých šatů. Zcela nahý stál František na náměstí v Assissi a všichni, také jeho nejlepší přátelé, ho měli za blázna.

Nyní začal František, tedy již ne "Franz", ten, který chtěl být váženým občanem, začal žít na ulici, kázat o tom, že všichni lidé jsou bratři a sestry, že ale také všechna zvířata mají dušei a měla by být opatrována a milována, dělil se o jídlo a šaty, žil s chudými a pečoval o malomocné.

Pro mladého Františka začaly nyní těžké časy. Byl vysmíván a zavrhován svými přátely. Přesto zůstal šťastný a plný lásky - a tak ho někteří jeho staří přátelé vyslyšeli, přestali se mu smát a šli s ním. Tak měl zase brzy hodně přátel, který s kním šli a žili jako on.

Jednoho dne šel pěšky dlouhou cestu z Assissi do Říma, aby promluvil s papežem a jemu připomněl, že Ježíš byl chudý, nenosil žádné drahé zboží a neověšoval se šperky. To ale bylo nebezpečné. Muž, který se odvážil kritiku na bothatství kostelů vznést, mohl velmi rychle před soudem stanout a usmrcen být. František se o to ale nestaral. Byl silný a odvážný a věřil na lásku boží a sobě samému. A tak se jemu ani jeho bratřím nic nestalo. Nemohl sice změnit papeže, ale zkusil biskupy: František dostal povolení založit řád a v něm dále pracovat v tom, co považoval za důležité - ukazovat lidem, že štěstí a radost nemusí vznikat díky bohatství, že před bohem jsou si všichni lidé rovní a že také zvířata boží tvorové jsou a mají duši. Vznikl řád, který existuje dodnes a jmenuje se františkáni.

František z Assissi se na tehdejší dobu dožil vysokého věku, ačkoliv byl mnoho let nemocen. Zemřel ve 45 letech.


Také o Františkovi z Assissi koluje mnoho legend. Tato je o "vlkovi z Gubbia":


Gubbio je malé městečko blízko Assissi. V horách žil vlk, který každou noc chodil k městu, přepadal ovčíny a rdousil rolníkům ovce. Někdy usmrtil také pastýře, který chtěl ovce chránit.

Lidé byli samozřejmě rozlobení a měli strach a zamykali a vlka hledali a chtěli ho zabít.

Když se o tom dozvěděl František, šel do Gubbia. Počkal na vlka a když proti sobě vlk a člověk stanuli, začal František mluvit. Ptal se vlka, proč přináší lidem z Gubbia tolik utrpení. Vlk ale vysvětlil, že chtěl jen utišit hlad, neboť na lov v divočině byl už starý a slabý.

Vlkovi a městečku bylo pomoženo. Vlk dostane dobrovolně starou a nemocnou ovci, aby svůj hlad utišil a nechá ostatní ovce a lidí v klidu.

Převzato z materiálů rakouských vlčat.
Comments